Victoria ke mně přiletěla až z dalekého Ruska, konkrétně z Moskvy. Zaujala mě na první pohled už jako malé freťátko. Řekla jsem si, že by se báječně hodila k mému Kyoťáčkovi. I ona je, stejně jako Kyoto, krátkosrstá s angorským genem. 

Náš první kontakt nebyl zrovna nejšťastnější, prvních pár sahnutí do přepravky a doteků bylo odměněno bolestivými kousanci, ale vše se obešlo bez krve, a po pár dnech si u nás Victorka zvykla :) Teď už jsme velké kámošky a dřívejší kousance vystřídalo pusinkování, olizování, a neustálé vybízení k hrám :)

Victorka není žádný cvrček, už teď ve svém necelém půl roce života má 1 300 gramů, a baští jako o život :) Má krásný, hedvábný kožíšek a parádní zbarvení. Na výstavě nám sice určitě strhnou za nepravidelnou náprsenku a bílé prstíčky, ale stejně to zkusíme :)